IG: Johana Karbanová
Johano, jak jste se dostala ke studiu americké univerzity?
Studovala jsem osmileté gymnázium, v posledním ročníku jsem se rozhodla se spolužákem odjet na střední školu do Ameriky, kousek od New Yorku. Chtěli jsme vyrazit do světa, vyzkoušet si tamní život, sportovat v barvách školy, což v Česku nejde. Po jednom roce jsme získali maturitní diplom, vrátili jsme se do Česka a na naší škole pak ještě řádně odmaturovali. Už v té době jsem měla v hlavě to, že se chci do Ameriky vrátit, nadchlo mě místní prostředí. Byl ale covidový rok, takže jsem za moře nemohla. Začala jsem proto souběžně studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze a film na Univerzitě Karlově.
Jak vaše kroky pokračovaly dál?
Na Univerzitě Karlově mi byla nabídnuta možnost výměnného pobytu ve Washingtonu, která by byla plně hrazená. Jednalo se o jeden semestr, říkala jsem si ale, že bych tuto cestu chtěla využít jinak, lépe, a zůstat v Americe i déle. Začala jsem obepisovat jiné školy, až jsem narazila na univerzitu v Miami, odkud přišla nejlepší nabídka. Rozhodla jsem se proto pro ni.
Při škole i sportujete, hrajete fotbal. Kdy jste s ním začínala a jak do přesunu za moře vypadala vaše kariéra?
Fotbal jsem vždycky hrála jako koníček, nikdy jsem necílila na to hrát profesionálně. V dorostu jsem hrála první ligu za Mělník, během roku na střední škole v USA i za místní tým. Dneska vnímám fotbal jako prostředek, který mi umožňuje studovat v zámoří, i jako koníček, který dělám pro své zdraví.
Jak kvalitní fotbal se hraje na univerzitě v Miami?
Odpovídá mým kvalitám. Třeba Washington, to je škola z divize D1, tedy z té nejprestižnější. Tam bych se fotbalově asi prosazovala těžko. O Floridě se zase říká, že se tam hraje nejlepší fotbal. V Miami hrajeme Sun konferenci první divize nAIA, tedy nižší ligu.
Jaká je potom ve vašem týmu konkurence?
Zpočátku jsem konkurenci uvnitř týmu z hlediska stipendií nevnímala. Začátkem letošního roku ale naše trenérka dostala vyhazov a nový trenér, který ji nahradil, se rozhodl přeorganizovat stipendia. Byla jsem v té době zraněná, takže mě neviděl hrát, vyšel na mě proto černý Petr a měla jsem od následujícího ročníku přijít o tři čtvrtiny stipendia. Během dalších měsíců jsem tedy začala hledat jinou školu, kam bych mohla přestoupit tak, abych měla znovu plně hrazené školné. To se mi podařilo, i když šlo fotbalově o nižší soutěž, nakonec ale přesun nebyl nutný. Pár dní před mým stěhováním totiž současný kouč týmu přijal nabídku z jiné školy a mnoho hráček vzal sebou. Tým se najednou zúžil, a tím i přibylo volných stipendií, takže jsem mohla zůstat a pokračovat dál.
Takže to dobře dopadlo. Pojďme k samotnému studiu, jak vás baví škola?
Jsme dost specifická škola, většina studentů se věnuje sportu, a tak je tomu i výuka skvěle uzpůsobená. Mnoho přednášek je stále online. Líbí se mi, že nejsou tak časté testy nebo zkoušení, jako jsem byla zvyklá v prvním roce vysoké školy v Česku. Tady je to nahrazené praktickými projekty. Celkově jde učivo více do praxe, nemusíme se učit poučky z učebnice, což je samozřejmě mnohem zábavnější a také mnohem méně stresující.
Mluvila jste o jistých specifikách vaší školy. V čem je unikátní?
Chodím na HBCU, Historically Black College or University. Tyto školy mají velice silnou a odlišnou kulturu, což by asi mohl být pro spoustu lidí zpočátku problém z hlediska strachu o začlenění. Já jsem to přestala vnímat a od začátku jsem necítila žádnou diskriminaci nebo odsuzování ani nic podobného. Ta podpora je moc důležitá.
Zažila jste i české univerzity, kde ještě vnímáte rozdílnosti?
Ten rok mého studia v Česku byl právě ten covidový, takže fyzicky jsem ve škole moc času nestrávila. Tady se mi líbí, že se škola aktivně snaží hledat studentům práci už během jejich studia. Každou středu se u nás objevují zástupci různých firem a nabízejí pracovní stáže. Nedávno tu takto byla třeba i FBI. Škola prostě nechce, aby studenti po absolvování zůstali bez práce a bez pracovních zkušeností.
Jak to máte s prací vedle studia vy?
Tím, že jsem si převedla z Česka jeden rok, jsem teď už ve třetím ročníku. Vedle studia hraju fotbal, spravuji několik instagramových profilů, z čehož bych si ráda později založila vlastní agenturu a v posledních měsících spolupracuji i s organizací USA Sport & Study, která pomáhá studentům získat stipendia na amerických univerzitách, studovat tady a u toho sportovat.
Jak tato spolupráce vznikla?
Jako spousta lidí v mém věku jsem i já aktivní na TikToku. Sdílela jsem tam svoji cestu do Ameriky a všechno, co jsem tady dělala. Některá videa měla přes půl milionu zhlédnutí a mladé lidi zajímalo, jak by se mohli také dostat ke studiu americké univerzity. Zpočátku jsem si se všemi jednotlivě psala a snažila se jim radit nebo jim doporučit nějaké kroky, které jsem během té cesty udělala já. Začalo jich ale být opravdu hodně, tak jsem se rozhodla je propojit s nějakou agenturou. Tak jsem narazila na Roberta Sovíka a USA Sport & Study. Naše spolupráce se rozrostla tak, že dnes přímo skautuji mladé fotbalisty z Česka ve třetích a čtvrtých ročnících středních škol a nabízím jim možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole za mořem. Pokud je taková možnost zajímá, mám pak na starost úzkou komunikaci mezi nimi, případně jejich rodiči, pak výběr ideální školy a propojení s kouči. Tedy celkový proces tak, aby byl přechod na univerzitu co nejhladší.
Jak vás taková práce baví?
Musím říct, že opravdu hodně! Třeba právě rodiče jsou kolikrát z takové možnosti nadšení, pokud se podaří zařídit plné stipendium. Mladí fotbalisti často nechtějí pokračovat v Česku ve studiu vysoké školy a chtějí se věnovat fotbalu, kvůli přechodu do Ameriky ale mohou i studovat a na to rodiče logicky slyší. To, že pracuji s fotbalisty, je příjemný bonus, protože fotbal je v mém životě odmalička.
Přemýšlela jste třeba i o trénování fotbalu v Miami?
Přemýšlela a byly to také moje první kroky, když jsem po příletu a zabydlení hledala práci. Neměla jsem ještě vyřízené pracovní povolení, tak mi kapitánka našeho týmu narychlo domluvila trénování skupinky kubánských dětí. V té době jsem ještě neměla auto, takže jsem na tréninky jezdila na kole patnáct kilometrů tam a patnáct zpět. No, pravda je, že v té době jsem pak byla hodně fit. Později jsem si k pracovnímu povolení udělala i trenérskou licenci a dostala jsem na starost jedenáctileté školáky. Měli skvělou partu a bavilo mě to. Před pár měsíci se ale zhoršila platební morálka celé té skupiny. Nejprve jsem to neřešila, protože už jsem měla jiné příjmy, když se to ale opakovalo, musela jsem té práce nechat. Nakonec mi ale dluh vrátili.
Zbývá vám rok studia, jakou máte vizi po absolvování?
Mám stále otevřených několik cest, což je právě na americkém univerzitním systému to skvělé. Mým dlouhodobým snem je otevřít vlastní školu spojenou se sportem. Tady na Floridě je velká komunita jihoameričanů, ráda bych pořádala kempy právě za hranicemi, jižní Amerika je navíc líhní fotbalových talentů. Chtěla bych tedy najít několik investorů a vytvořit sportovní školu, která by z Evropy a jižní Ameriky skautovala talentované sportovce, dodala jim potřebné vzdělání a poslala by je do světa, ať už profesionálního sportu nebo byznysu.
