Jaký byl hlavní důvod odchodu do zahraničí? Pomáhal ti někdo s procesem výběru vhodné školy?

Chtěl jsem být schopný kombinovat studium a sport co nejdéle to půjde a zlepšit se v golfu, vidět kam až to mohu dotáhnout s podmínkami, které bych v ČR pro další růst neměl. Zároveň jsem chtěl zažít něco nového, v jiném kulturním prostředí, a získat vzdělání v zahraničí. Inspirací mi byli hráči a hráčky, kteří v minulosti touto cestou šli. S celým procesem mi pomáhali USA Sport & Study, od vytipování nejvhodnější školy v mém sportovním, akademickém a finančním kontextu, tak s jednotlivými požadavky pro dokončení přihlášky, až po vízový proces. V kontaktu jsme byli i během prvního roku studia, kdykoliv bylo potřeba něco řešit. 

Jak hodnotíš první rok po stránce golfové? Jaké vnímáš největší rozdíly v přístupu, trenérském stylu? Jak si váš tým v sezóně vedl a jak jsi se posunul individuálně ty sám?

Je to pro mě úplně neskutečné a jsem strašně rád za takovou příležitost. Rozdíly vnímám veliké. V Americe je univerzitní golf nastaven hodně na týmové výsledky, u nás moc týmových soutěží nemáme. Snažíme se tak zlepšit jako tým, současně se hecujeme a podporujeme. Kontakt s trenérem je také intenzivnější, denně jsme na tréninku 3-6 hodin. Zná nás tak perfektně jak lidsky, tak sportovně, na čem je potřeba pracovat v daný den, nebo naopak je schopný říct, kdy ubrat, protože bere v potaz, že jsme po turnaji, že je náročný den ve škole nebo únava a podobně. Trenér Brad má ohromné množství zkušeností, pochází z Austrálie a sám byl univerzitním hráčem v NCAA D1 a potom hrál profi golf. Hrozně jsem pod ním zlepšil styl hry - od krátké hry, hlavně putting a chipping. Má spoustu rad a vychytávek. A hlavně jsem se naučil víc si věřit, jinak vnímat hru a strategii, nebát se riskovat, přemýšlet, jak by zahrál lepší hráč než já. 

Individuálně vidím velký posun přesně v těch krátkých úderech, ale i k přístupu k celému turnaji. Individuálně první turnaj jsem skončil druhý s výsledkem -5, a na konci sezóny se mi povedlo vyhrát konferenční turnaj s výsledkem -4. Jako tým jsme se kvalifikovali na National v Kentucky (PGA hřiště), ale neprošli jsme cutem a to nás mrzelo, protože na závěr sezóny jsme pak ještě byli na jednom turnaji a tam jsme hráli neskutečně.

Jak hodnotíš výkonnost v NCAA D3?

Hlavní rozdíl je v tom, že primární fokus je tu na studium. Přestože já vnímám momentálně golf jako prioritu, i tak bych tu bez dobrých výsledků ve škole nemohl hrát. Taková jsou pravidla. Od výsledků ve škole se odvíjí i stipendia. NCAA D3 nenabízí sportovní stipendia, o to víc člověk musí máknout, aby si sáhl na akademické nebo jiné stipendium. Přístupy hráčů jsou také rozdílné, někdo bere golf spíše jako doplněk a někdo na sobě maká a dělá extra kroky, aby byl dobrý. Já jsem například přes zimu chodil s kamarádem trénovat ven, a nevadilo mi to. Do toho máme extra posilovnu, plavání a tak. Prvních top 15-30 kluků v NCAA D3 je na tom naprosto srovnatelně jako kluci v D1. V NCAA D1 vnímám největší rozdíl v té vyrovnanosti. V týmu je třeba 5-6 hráčů, kteří jsou na tom podobně. U nás jsme 2-3, zbytek to hraje na nižší úrovně a do týmového výkonu se započítávají pak i jejich výsledky, takže v konečném důsledku na tom nejsme jako tým tak dobře. Ale příští rok budeme mít více mezinárodních hráčů a věřím, že kvalita týmu poroste.

Z hlediska zázemí, vybavení, přístupu ke kompenzaci a regeneraci, je to srovnatelné s podmínkami v ČR?

Na této úrovni je to na univerzitě srovnatelné s profesionálními podmínkami. Máme strašně moc vybavení od školy - oblečení na léto, zimu, do deště, spousta rukavic, baggy, míčky. Po turnaji třeba jdeme všichni na společnou večeři, i s rodiči dalších hráčů, a to je moc příjemné. Potom máme k dispozici Health Center, kde pomůžou, kdykoliv je problém. Nejčastěji se jenom válcuji na rolleru, ale máme vířivky, ice bath, fyzioterapeuty. 

Co byl pro tebe největší sportovní zážitek?

Užívám si to celé hrozně moc. Ale ten největší zážitek byl asi, když jsme jeli na první turnaj do Texasu, na hřiště, kde se hraje PGA tour. Z ČR jsem to vždycky trochu bral, že to je z jiného světa, ale když to zažijete na vlastní kůži, napadne vás, že to není zas až tak nedosažitelné. 

Jak jsi skloubil náročný program tréninků a turnajů, cestování s akademickým aspektem? S jakými známkami jsi ukončil první ročník a jaký obor jsi si zvolil? Jak vnímáš systém výuky oproti ČR?

Sice jsem nezažil vysokou školu v ČR, tak nemůžu úplně porovnat, ale systém tady mi vyhovuje. Není tak odlišný od střední školy a každý den má člověk nějaké povinnosti. Úkoly, eseje, projekty, diskuze. Dopoledne jsem ve škole, odpoledne na tréninku a večer nebo jeden den o víkendu mám prostor na úkoly. Hodnocena je i aktivita v hodině, snažím se přispívat, kdykoliv můžu. Finální zkoušky nejsou jako v ČR, že když jí neudělám, tak nejdu dál. Naopak sbírám známky za projekty a úkoly postupně a finální test nemá takovou procentuální váhu. Ze začátku to bylo hodně těžký, v jiném jazyku a odlišném stylu výuky, diskuze, kdy jsem třeba o tématu nevěděl tolik. Ale nakonec jsem skončil prvák s průměrem skoro 3.7. Obor jsem si zvolil Business Administration. Říká se, že prvák je nejlehčí, tak jsem zvědavý, co bude dál.

Měl jsi prostor i na osobní vyžití a studentský život? Vycestoval jsi někam během volného času nebo se ti povedlo vidět kousek Ameriky i během cestování na turnaje? Co byl pro tebe nejhezčí mimosportovní zážitek?

Během sezóny jsem si užíval cestování na turnaje, člověk toho během cesty spousta vidí a zažije. Nemám úplně rád davy lidí, takže mi i toto nejvíce vyhovuje - cestovat za konkrétním účelem a v mezičase vidět kousek Ameriky. Trenér mě vzal k sobě do rodiny na svátky Díkůvzdání a to pro mě bylo také moc příjemné, zažít zvyky s tím spojené a bý v rodině, kde má trenér s manželkou i dvě malé děti. A dobré jídlo k tomu. Během týdne je čas nejvíce vyplněn tréninky a školou, ale občas se s kamarády sejdeme na pivo nebo se jdeme podívat a zafandit dalším sportovcům z univerzity, například na baseballový zápas. Byl jsem ale i v národním parku a zábavním parku Six Flags. Z těch méně příjemných zážitů pro mě bylo spuštění sirény a varování před tornádem v Alabamě a také střílení v jednom sousedství. Američané to vnímají jako běžnou součást života, já jsem z toho byl hodně překvapený a dostal jsem se i do diskuzí, které se točí kolem legalizace zbraní a podobně. Spousta Američanů ale nikdy nevycestovala mimo svou zemi a mají šílené názor, těšil jsem se tak už na léto do ČR.

Během léta se chystáš na nějaký turnaj v rámci ČR/Evropy nebo budeš spíš nabírat síly na další školní rok a sezónu?

Jeden turnaj už mám za sebou, úplně se mi nepovedl podle představ, navíc jsem zlomil hole a nemám teď ideální vybavení. Určitě se potkám i se svým trenérem z ČR a do konce léta bych měl mít ještě 5 turnajů. Mimo to jsem si přibral i brigádu na jednom golfovém hřišti. Určitě bude čas ale i na kamarády a nějaké akce, chystám se s rodinou na dovolenou k moři i do hor. 

Děkujeme za rozhovor a držíme palce do dalšího roku a sezóny!